V Roce 2011 při mé druhé návštěvě Spo(ko)jených státu amerických jsem si projel část Route 66 mezi Flagstaff(em) a Kingman(em). První zastávku jsem udělal v městečku Williams – odtud v minulosti jezdil vlak poháněný parou do Grand Canyon(u). Pokračoval jsem v prohlídce městečka – v podstatě dvě jednosměrné ulice (od východu na západ a od západu na východ). Na těchto dvou ulicích je k vidění několik hezkých starých aut, stará čerpací stanice, ale jinak nic extra. Občas je asi dobré si přiznat, že to co už bylo, bylo.
Pokračoval jsem dál do Ash fork(u). Vzpomínám si, že po ulici šli tři mladíci ve věku 13 – 16 let, držíce skateboardy. Položil jsem si otázku, co tady mohou lidé ve volném čase dělat? Čas se tam musí táhnout jako nedělní odpoledne. Ulice byly prázdné a tahle vesnička by rozhodně mohla posloužit jako kulisy v thrilleru. Nezdržoval jsem se tam a pokračoval v cestě na západ do Seligmanu.
V Seligmanu bydlel pan Angelo Delgadillo, který se v podstatě zasadil po otevření dálnice I40 o oprašování zašlé slávy Route 66. Pan Delgadillo se živil jako holič/kadeřník a otevřením I40 přišel o zákazníky, takže podle jeho slov měl na výběr ze dvou možností. Buďto se odstěhuje anebo přiláká do Seligmanu lidi. Vybral si tu druhou možnost. Já jsem se v jeho obchodě (objekt, ve kterém měl holičství, byl předělán na obchod se suvenýry) setkal zcela náhodou s jeho synem, se kterým jsem chvilku pokecal. Řekl jsem mu, že jsem Seligmanem v roce 2011 projížděl, ale nenapadlo mne se v jeho obchodě zastavit. Ale chtěl jsem se tam zastavit po tom, co jsem si koupil knihu a DVD o Billym Connollym projíždějícím Route 66 z Chicaga do Los Angeles. Billy se v prodejně zastavil a s panem Angelem Delgadillem si popovídal. Když jsem se v jejich obchodě v roce 2013 zastavil, tak už bylo pozdě se potkat s panem Delgadillem.
Cesta ze Seligmanu do Kingmanu je pěkná. A stejně tak je pěkná cesta po silnici číslo 93 do Las Vegas.
