Rubriky
Cestování

San Francisco – Chinatown

V San Franciscu jsem si vyhlídnul hotel, který byl v super lokalitě. Měl jsem to z něj kousek na všechna místa, která jsem chtěl navštívit. Jednalo se o Cornell Hotel de France na Bush street. Po ubytování se jsem vyrazil na prohlídku čínské čtvrti – Chinatown(u). Zde musím udělat malou informační vsuvku. Ještě než jsem jsem vyrazil do San Francisca, tak mne kamarád Artur upozornil na jednu pro něho legrační (funny) věc. Řekl mi, že až projdu z Bush street branou do čínské čtvrti, tak si mám hned za ní všimnout obchodu, který tam je. Je totiž provozován Židy. Artur je Žid a přišlo mu to legrační. No svým způsobem to legrační je.

San Francisco - Chinatown

Nekecal! Fakt tam ten obchod na levé straně ulice byl. Procházím kolem něj a začínám fotit.

San Francisco - Chinatown

San Francisco - Chinatown

Profotil jsem se ulicemi až k restauraci a jelikož mne po letu z Phoenixu do S.F. už vyhládlo, tak jsem vešel do restaurace. Objednal jsem si jednotlivé chody a nevšimnul si jedné věci, která mne došla až po tom, co nějaká rodina sedící kousek ode mne platila. Stůl měli plný talířů a platili podobnou částku jako já. Holt se vyplácí číst MENU pořádně.

Jídlo bylo dobré – ne jako u nás plné glutamátu sodného. Mělo přírodní chuť. Nicméně jsem z restaurace vycházel nenajedený. V té době jsem měl ke 115 kilogramům a to, co jsem si objednal, mne nijak nezasytilo. A koho by zasytilo?!

San Francisco

Zašel jsem dolů na roh ulic California street a Drumm street odkud jezdí cablecar. Do odjezdu zbývalo asi 10 minut a já se zeptal průvodčího (conductor), kde si mohu opatřit jízdenku. Conductor byl černoch, přibližně padesátník a byl naprostý pohodář. Vysvětlil mi, že jednu zastávku mohu jet zadarmo a až pak se platí. Jestli si dobře vzpomínám, tak jízdné činilo v roce 2012 $2. Bankovka nejmenší nominální hodnoty, kterou jsem měl u sebe, byla 20i dolarovka. A díky tomu jsem se od něho naučil pro mne novou frázi – you need to break it. Opodál byl prodavač nápojů s pojizdným stánkem a já se průvodčího zeptal, jestli si dá něco k pití. Koupil jsem nám limči a do odjezdu jsme ještě klábosili. Pak jsem si již sednul a nechal se vyvézt na úroveň mého hotelu.

Rubriky
Cestování

Chicagský downtown

Downtown Chicaga je zajímavý, ale není to my cup of tea – jak se říká v anglicky mluvících zemích . Ale určitě je dobré se tam zastavit, pokud už budete poblíž. Zde je několik fotek zachycujících chicagský život v nedělním odpoledni.

Rubriky
Cestování

Američtí policisté

V U.S.A. jsem v průběhu let najezdil přes 25 000 kilometrů a ani jednou jsem nebyl zastaven policistou. Dvakrát jsem měl „staženo“, ale nebyl jsem, jak se anglicky říká „pulled over“. Poprvé to bylo v roce 2010 po průjezdu mýtnicí na hranici mezi státy Illinois a Indiana. Před mýtnicí byla maximální povolená rychlost 65 MPH (možná 75 – to už si po 11 letech nepamatuji), ale za mýtnicí už pouze 55 MPH. Mýtnice byla široká (8 pruhů určitě) a pokud se neprojíždělo při pravé straně, tak se značka s rychlostním limitem dala lehce přehlédnout.
Projel jsem mýtnicí a koutkem oka jsem zahlédnul dopravní značku. Akceleroval jsem na 65 MPH a v tom jsem v dálce předemnou viděl u krajnice auto. Co tam to auto dělá? To musí být policejní auto a měří rychlost. Dávám nohu z plynu a přibržďuji. Tohle bylo o fous!
Toto policejní auto jsem si dovolil vyfotit až po tom, co jsem se právě z něj vystoupivší policistky zeptal.
V druhém případě to bylo v roce 2014 v Arizoně na Interstate 10 směrem na Phoenix. Ten den jsem vyjel ze Three Rivers v Kalifornii a přes Los Angeles mířil do Flagstaffu – celkem štreka. Na I10 byl rychlostní limit 65 MPH a já měl nastaven tempomat (cruise control) na 68. Jedu v levém pruhu a v tom zahlédnu na prostoru mezi dálnicemi policejní auto. Lehce ťuknu do brzdy a už projíždím kolem policejního Chevy Suburbana. A co myslíte, že se stalo? Vydal se za mnou. Koukám do zpětného zrcátka a majáky jsou vypnuté. Zařazuji se zpět do pravého pruhu a policista mě po chvilce levým pruhem předjede a rozhodně to nebylo povolenou rychlostí. Tohle taktéž vyšlo.
Ale co se mi líbí je to, že jsem vždycky v U.S.A. viděl piráta silnic lapeného. Vyjel jsem ze Salt Lake City po dálnici, která měla v tom úseku 4 pruhy určitě a v tom se někdo rozhodnul závodit. Netrvalo ani 20 vteřin a měl v „patách“ policejní vůz.
Nebo při cestě z Duranga směr Alamosa jsem jel lesy po silnici maximální povolenou rychlostí. Nějaký borec mě i tak předjel a za přibližně 5 minut jsem okolo něho projížděl. Byl odstaven a měl za autem blikající policejní vůz.
Mnohokrát jsem viděl policisty na silnicích vyměňovat seniorům kola, když píchli pneumatiku. Policisté v U.S.A. jsou naprosto v pohodě, pokud dodržujete zákony a pravidla. Dokonce i ochotně zapózují, když se jich zeptáte, jestli si je můžete vyfotit.
Rubriky
Cestování

Bryce Canyon

Dojel jsem do městečka Kanab a než jsem se ubytoval, tak jsem si popovídal s paní, která obsluhovala na recepci. Nikdo tam kromě dvou nás nebyl, a tak byl na rozhovor čas. Pochlubila se mi, že je majitelkou, a že tento motel postavil její děda.

Venku bylo zataženo a tak jsem pustil televizi. Zrovna byla svatba Kate a Williama v přímém přenosu. Lehnul jsem si na postel a v tom slyším, že někde teče voda, někde něco hučí. Říkám si „super“! Včera v Page jsem si šel vyměnit pokoj, protože tam protékala na záchodě voda. A to jsem se ubytovával až kolem 22:30. Tak jsem šel zpět na recepci a nahlásil problém. Každý pokoj měl svůj boiler. Pani majitelka ho pustila, když mi ukazovala pokoj. Prý ten zvuk přestane, až se ohřeje voda. I stalo se.

Ráno bylo opět jako korálek a já se vydal podle plánu do Bryce canyon(u).

Zašel jsem podívat na suvenýry. A najednou slyším vedle sebe češtinu. Tak říkám dobrý den. Výraz v překvapeném obličeji pozdravených je vždy k smíchu. Rychlá konverzace a po tom, co se mě paní zeptala odkud jsem, jí moje odpověď zjevně moc nepotěšila. Říkám, že už šestým rokem bydlím v Anglii. Přesněji teď v Londýně. Tohle vždy tázající/ho nepotěší. Vůbec nevím proč?! Po koupi pohledů sedám do auta a vydávám se na cestu za krásami Bryce canyonu.

Tihle dva cestovatelé se semnou dali do řeči. Jestli si teď po deseti letech dobře vzpomínám, tak byli z Missouri. Zeptal jsem se té paní, jaká je v Missouri krajina a ona říká, že je hilly – kopcovitá. Další naučené slovíčko. Pak ukázala na jejich auto a povídá, že vždycky zaujmou na silnici v poušti kolem nich projíždějící posádky aut tou kanoí, co mají na střeše jejich auta. Tak jsme se zasmáli. Popřáli jsme si hodně štěstí a pokračovali jsme každý svojí cestou.

Rubriky
Cestování

Horseshoe bend a Glen canyon dam

Ráno je opět jako korálek. Na nic nečekám a vyrážím směr Horseshoe bend. Řeka Colorado si ve skalách vytvořila cestu ve tvaru koňské podkovy a proto horseshoe. Po krátké cestě z hotelu a příjezdu na parkoviště zjišťuji, že dnes jsem na místě téměř prga. Z auta vidím, že se na cestu směr Horseshoe bend vydal nějaký pár. A jelikož jsem neztrácel čas snídaní v hotelu, tak posnídám teď a dám jim náskok. Chci jít sám a mít prázdnou krajinu pro pořízení fotek.

Snídani bychom měli – těch pár doušků bylo rychlých. Vyrážím na stezku, která mne dovede k přírodnímu úkazu.

Stezkou jdu podle plánu sám a po pár minutách přicházím k cíli, který tvoří útes z něhož je pěkný pohled na „koňskou podkovu“. Zdravím se s Japonci. Prohazujeme pár vět, loučíme se a přejeme si pěkný den.

A já mám čas si v klidu užít toto místo. Po strávení necelé půlhodinky kochajíce se pohledem a focením, vyrážím zpět na parkoviště. Jakmile jej mám ze stezky na dohled, tak vidím přijíždět autobusy s turisty. Mám radost, že jsem ráno neotálel a mohl si toto malebné místo užít v klidu.

Sedám do auta a jedu směrem k vodní nádrži Lake Powell. Cesta není nikterak dlouhá a jsem tam hned.

A já nyní mířím na pár dnů zpět do Utahu.