Cesta do Nového Mexika byla štreka. Včera jsem přistál v Los Angeles (LAX) a dostal se do India, kde jsem přespal. Ráno kopnul do vrtule a po I 10 jel do Arizony, kde jsem první zastávku udělal v Casa Grande. Tam jsem si zašel na pozdní snídani do Chipotle Mexican Grill. Já to mexický jídlo prostě můžu. Po vydatném jídle skládajícím se z burrita jedu dál po I 10 přes Tucson. Po nějaké době míjím odbočku do Tombstone, který jsem navštívil před 6 lety v roce 2013 – ten čas letí. Uháním dál a už jsem v Las Cruces, které se nachází ve státě Nové Mexiko. Dnes to ještě stihnu před západem slunce do národního monumentu White Sands (White Sands national monument). Bylo to jen tak tak.
Z White Sands jedu zpět do Las Cruces. Tam se mně nechce ubytovávat a proto uháním po I 25 směr Albuquerque. Ale až tam nedojedu. Dnes mám „v nohách“ kolem 1400 kilometrů a riskovat nemá cenu (v roce 2014 jsem jel ze Three Rivers, CA přes L.A. po I10 do Phoenix(u) a dojel jsem až do Flagstaff(u)). S polozavřenýma očima zajíždím k hotelu Super 8 v Belenu. Do sprchy a postele se fakt těším.
Ráno je jako korálek – modrá obloha a Slunce příjemně hřeje. Jedu do Albuquerque, kde se nechám vyvést lanovkou na Sandia Peak. Albuquerque se mi líbí a při nákupech ve městě zjišťuji, že lidé jsou zde komunikativní a příjemní. Město je čisté a takové typické americké. A to já mám rád.
Tenhle chlápek jel celou cestu dolů s námi na střeše – něco kontroloval. Výhled měl úžasný.
Z Albuquerque mířím dál do Santa Fe.
Upřímně, nelíbilo se mi. Tak krátkou dobu jsem se v žádném městě snad ještě nezdržel. Jestli to byla hodina, tak to bylo moc. Udělal jsem 3 fotky a natočil několik videí na slavném náměstí a vrátil se k autu. Jedu natankovat a na pumpě se semnou dává do řeči domorodec a na jeho otázku, jestli se mi líbí Santa Fe mu pravdivě odpovídám. Architektura je pěkná, ale ten zbytek. Ty kýče v obchodech… Vysvětluje mi situaci kolem obchodů a kdo je vlastní. Nejsou to místní Indiáni a ani Američané – proto to tak vypadá. Dnes ještě dojedu do Duranga. Cesta ze Santa Fe do Duranga je pěkná a Jižní Colorado je malebná krajina.
Po příjezdu do Duranga a najití pěkného hotelu se ubytovávám. Je večer a tudíž čas na večeři. Po sprše jdu do lobby, kde požádám příjemnou slečnu recepční o informaci, kde bych si mohl dát dobré mexické jídlo. Informaci mám a razím tam. Po usazení číšníkem mi je nabídnut jídelní lístek. Po chvíli, mi na stole přistane „předkrm“, který je samozřejmě ZDARMA. Stejně tak i voda.
Vybírám si a říkám, že bych zkusil i jejich Margaritu (slečna recepční mi sdělila, že už několikrát vyhráli ocenění za nejlepší Margaritu ve městě). Byla fakt skvělá.
Je ráno a čas na snídani. Hotelová snídaně byla super a mládenec, který se o jídelnu staral vážně perfektně, ode mne dostal tip (dýško). Místní denní tisk mne taktéž potěšil, neboť rád čtu.
Nasycen a napit (čti spokojen) se vyrážím podívat do Mesa Verde.
Druhý večer se v té samé restauraci taktéž zastavuji. Předchozí večer jsem zahlédnul v menu pokrm, který jsem chtěl vyzkoušet. Ten zelený přeliv je vytvořen z avokád.
Oba dva dny v Durangu byly super. Prostě taková je „Amerika“ (U.S.A.). A snad takovou i zůstane.
P.S.: Ikdyž v únoru roku 2021 začínám mít trochu pochybnosti, že by se život (svobody) na planetě Zemi mohl vůbec někdy vrátit do stavu před Covidem – 19.