Po včerejším výletu do muzea HARLEY-DAVIDSON, se dnes podívám do dalšího muzea. Neobejde se to bez půjčení automobilu. Studebaker muzeum se nachází ve státě Indiana v městečku South Bend. Je to kus cesty z Chicaga.
Některá fota se zobrazí po kliknutí na ně ve větším rozlišení. Klikejte 
.
Firma Studebaker automobily již několik desetiletí nevyrábí, přesto je stále ještě možné se v South Bendu potkat s tehdejšími zaměstnanci firmy.
V úterý ráno jedu z Chicagského předměstí Oak Park nadzemkou do centra města, kde nasednu na vlak a pojedu s ním z Union Station směr severo západ do Morton Grove. Tam mě vyzvedne kamarád Artur. S Arturem se stavíme na snídani ve Starbucks®, kam dorazí i Denis, který s náma taktéž pojede. Včera jsem ho musel chvíli přemlouvat, protože kluci mají webhostingovou firmu a času opravdu málo. Udržet ty stovky serverů v chodu s takovou dostupností, to zabere čas.
Ráno ještě kupuji smoothies v plastových lahvičkách. Není nad zdravou snídani :-). A může se vyrazit.
Některá fota se zobrazí po kliknutí na ně ve větším rozlišení. Klikejte :-).
Líbilo se? Věřím, že ano. 🙂
Do U.S.A. jsem letěl z Evropy čtyři krát (jednou jsem letěl z Mexika). Po každé s jinou leteckou společností a tři krát to byla velice příjemná zkušenost.
United Airlines mě na mém prvním letu do „Států“ příjemně překvapily. Hned po vzletu z Heathrow začaly letušky podávat solené preclí(č)ky a nápoje. Poté podávaly oběd, nápoje, sváču, nápoje. Bylo vidět, že letušky ve vzduchu na palubách letadel strávily již hodně času. Mohlo jim být dobře přes padesát a řeknu vám, že se mi to líbilo. Nedělaly ksichty jako ta mladá devčata.
American Airlines – jejich pokrmy mně chutnali více než pokrmy podávané United Airlines. Jinak stejná spokojenost jako s United Airlines.
British Airways již nikdy! S BA létám často mezi Londýnem a Prahou, ale mimo Evropu již s nimi nepoletím. To ani omylem! Po vzletu nějaká sváča, poté oběd a pak 5:30 minut nic. Když píši nic, tak opravdu nic. Ani kapka vody. Před přistáním v Phoenixu, AZ rychle večeře.
Při zpátečním letu ze San Franciska byly stewardi ještě drzí. Tak drzí, že jsem je (plešouna a jeho kolegu indického zevzření) měl sto chutí proplesknout, to aby se vzpamatovali.
U.S. Airways – Z Phoenixu letím do San Francisca s U.S. Airways. Super servis. Jenom za velké zavazadlo se platí $25. Ale pokud cestujete „na lehko“, tak příruční zavazadlo je zadarmo. Příjemný americký standard. Starají se o vaše pohodlí.
Delta – do Mexika (Cancún) letím s Deltou ze San Franciska přes Atlantu. Zpáteční cesta přes Atlantu do S.F. Americký standard jako s U.S. Airways.
Virgin America – platíte za velké zavazadlo $25. Příjemný americký standard s úsměvy letušek navíc.
Virgin Atlantic – nejlepší servis!!! Starají se o vás, jako byste byli ještě v zavinovačce. Opravdu, takový servis to byl při našem letu tam i zpět (Heathrow – Los Angeles, Chicago – Heathrow).
Pokud budete mít možnost letět s Virgin Atlantic, tak neváhejte ani minutu. Za vaše peníze dostanete opravdu nadstandardní servis.
Takto mé snídaně obvykle nevypadají, ale jelikož jsem tento rok neměl na starost pouze sám sebe, tak se výjimky dělaly.
Tato snídaně stála něco málo přes $50, ale jelikož jsme při check-in(u) do hotelu dostali voucher na útratu v nominální hodnotě $75, tak se nedalo si neobjednat :-).
Poměrně dobře jsme se dvakrát nasnídali i v Burger King®. Tam synovcovi chutnalo nejvíce :-(.
Tento rok jsem zkusil i japonskou kuchyni. Došlo k tomu v Buffalo Grove ve státě Illinois. Synovec, kterého jsem tento rok vzal s sebou do U.S.A. aby viděl (ještě stále) normální svět, chtěl zkusit „něco“ japonského, nějaké sushi. Mluvil o tom posledních 3000 mil. Vyhověl jsem mu na naší poslední zastávce před odletem do Evropy.
K mému velkému překvapení nám nic po těch syrových rybách nebylo. Do Sushi Yaki jsme se ještě vrátli v následujících dvou dnech.