Služby na internetu zdarma? Nejspíš ne.

Mám několik internetových projektů, které se mi podařilo realizovat s (placenou) pomocí přátel. Jedná se o projekty zaměřené na fitness. Naším nejposlednějším velekouskem je FitPalist, který je ve třech jazykových mutacích. Na tomto serveru si můžete najít nové přátele pro vaše oblíbené sportovní aktivity. Tím samozřejmě možnosti využití pro jednotlivce teprve začínají. Pro fitness centra může FitPalist posloužit jako nabídkový server pro lekce Zumby, Spinningu, Aerobiku atd. atp..
Dva předchozí projekty zase pomáhají majitelům fitness a sportovních klubů prezentovat své živnosti. Jedná se o projekty České Posilovny a GymTarget. Vše je ZDARMA a bez dalších poplatků. Dokonce jsem začal propagovat České Posilovny v časopise Muscle & Fitness. Díky reklamě byla zatím přidána dvě fitness centra. To mi nepřijde už ani jako úsměvné.

Proč ale píši tuto glosu?

Jelikož velice rád cestuji a poznávám nové kraje, tak jsem před několika lety narazil na skvělý projekt, taktéž pocházející z Českých zemí. Tím projektem je server OnTheRoad. Tento projekt je ve čtyřech jazykových mutacích a uživatelé jej mohou používat zcela zdarma včetně aplikací pro iPhone a Android. Vypadá to, že je hodně navštěvovaný. Ale má necelých 600 příznivců na fb. A to mi přijde hodně málo.
Výrobky a služby, za které se musí platit mají daleko více příznivců na fb. Projekty, které jsou navštěvované a jsou zadarmo, jich mají poskrovnu. Je to indicií k tomu, že by se za vše mělo platit? Vypadá to tak. Jak se říká: „Nic není zadarmo“.

U Viktora na Tenerife

Již dlouhou dobu jsem byl pozván kamarádem Viktorem k nim na Tenerife. Návštěvu jsem podniknul před týdnem. Let z Londýna na Jižní letiště na Tenerife trvá 4 hodiny a 20 minut. Po příletu a dostání se z letadla na příletovou plochu byl cítit čistý vzduch prosycený jódem. Vlhkost byla přijatelná. Ne jako ta nesnesitelná letní vlhkost vzduchu tady v Londýně.

Viktor mě vyzvedává před letištní halou a jede se na lehkou sváču. Poté jedeme k Viktorovi. Při stoupání po schodech do jejich apartmánu fotím Viktora.

Tenerife
Tenerife

“Viktorovci” mají krásný výhled na oceán.

Tenerife
Tenerife

V tomto apartmánovém komplexu se nachází i bazén. Nebyl jsem v něm, pač oceán je oceán :-).

Tenerife
Tenerife

Druhý den jedeme s Viktorem k sopce, které se říká Pico de Teide.

Tenerife cesta k sopce
Tenerife cesta k sopce
Tenerife sopka Pico de Teide
Tenerife sopka Pico de Teide

Musel jsem vyzkoušet místní pokrmy :-). Chobotnice chutnala dobře a pivo taktéž.

Chobotnice
Chobotnice

Počasí na Tenerife je zvláštní. V určitých částech ostrova je často zataženo a sprchne a o pár kilometrů dále je pořád slunečno. A to jsme pořád na pobřeží.

Tenerife Adeje
Tenerife Adeje

Třetí den jedeme na pláž Playa de las Americas. Pláže jsou čisté, ale při vlézání do oceánu je potřeba dávat pozor na velké kameny.

Tenerife - Playa de las Americas
Tenerife – Playa de las Americas
Tenerife - Playa de las Americas
Tenerife – Playa de las Americas

Tenerife je zajímavý ostrov. Stojí za to ho navštívit. Východ slunce pozorovaný ze sopky je krásný a pokud se otočíte zády k východu slunce, tak na vás čeká veliké překvapení. Více ale neprozradím :-).

Fota pořízena mobilem Nokia Lumia 800 a upravena programem GIMP.

Windows mobile nebo Android?

Před více jak rokem jsem si udělal radost a koupil tenkrát novinku firmy Nokia model Lumia 800. Dlouho jsem o koupi přemýšlel, protože popravdě řečeno, nejsem fanouškem softwaru od Microsoftu. Na počítačích mi neběží nic jiného, než různé linuxové distribuce. Ale přesto jsem se rozhodnul pro mobilní telefon s operačním systémem od Microsoftu. Při prvním zapnutí telefon „zamrznul“. Napodruhé již naběhl a provedl mě všemi potřebnými nastaveními. Po nějaké době se mi objevila na displayi hláška, že jsou dostupné aktualizace. Ty si ale Windows nestáhne přes 3G, LTE nebo WiFi. Musíte k tomu mít počítač s operačním systémem Windows. Ten nemám. Tento malý problém jsem vyřešil a na počítač nainstaloval software ZUNE od stejné redmondské firmy, bez kterého aktualizace neprovedete. Po instalaci ZUNE připojil telefon k počítači. Po několika málo peripetiích software od Microsoftu rozpoznal připojené zařízení se softwarem taktéž od Microsoftu. Aktualizace tedy mohla začít. Začala a po chvíli se na displayi objevila hláška, že došlo k chybě. Počítač a telefon jsem tedy restartoval. Telefon připojil k počítači. Byl rozpoznán a stahování aktualizací započalo. A opět ta samá hláška o chybě. Nechal jsem aktualizace aktualizacemi pár měsíců být. Zprávy o aktualizacích mě donutili požádat kamaráda a pokusit se je nainstalovat u něho na počítači. Aktualizace proběhla v pořádku.

Tento rok jsem před každoročním výletem do U.S.A. zakoupil tablet od firmy Samsung model GALAXY Tab2 7.0. Od prvního spuštění operační systém Android funguje přesně tak, jak by měl. Upgrade na verzi softwaru 4.2.2 proběhl bez jakékoliv nutnosti připojit tablet k počítači a bez jakýchkoliv potíží. Tak by to mělo být. Nedělat zbytečně nic složité.

Pro jaký operační systém se tedy rozhodnout?

Windows mobile fungují perfektně. Jsou rychlé a nesekají se. Jediným záporem je nevelký výběr aplikací. Pokud máte počítač s Windows, který potřebujete pro aktualizace a pokud potřebujete mobil pro volání, smskování, emaily a brouzdání po internetu, tak je mobil s Windows mobile dobrou volbou.
Android funguje perfektně. Aplikací je přehršel, je tedy z čeho vybírat. Pokud chcete anebo musíte využívat různé aplikace a pokud chcete mít na výběr z mnoha aplikací pro daný účel, tak volbou je mobil s Androidem.

TuneIn radio a rozhlasová stanice ČRo Dvojka

Nainstaloval jsem si do tabletu aplikaci tunein radio a jal se poslouchat české rozhlasové stanice. Naladil jsem ČRo Dvojku. Byl jsem mile překvapen. Mají zajímavé programy, do kterých si zvou kvalitní hosty, kteří mají k danému tématu co říci. Moderátoři intonují tak, jak se má. Je pěkné poslouchat takovou češtinu. Hrají hudbu, kterou jsem z rádia slýchával, když jsem byl malý.
Večer od 22. hodiny byla na programu četba z knihy Mark Twain: Život na Mississippi. Četl pan Josef Vinklář. Byl jsem vtažen do děje a představoval si noční plavbu po tomto veletoku. Takový pocit při koukání na televizi nezažiji. Zprostředkovaně se toto dá prožít pouze při vyprávění nebo četbě.
Začínám opět poslouchat rozhlas. Tak moc jsem poslouchal rádio v době začátků Miloše Pokorného a Romana Ondráčka (Těžký Pokondr). Tenkrát to bylo něco. Byli fakt zábavní. Byla radost je poslouchat. Nemuseli se zdráhat něco říct. Politická korektnost? Pche. Ne tenkrát.

Na ČRo Dvojce Hradec Králové mají dobrý pořad Všude dobře. Zvou si do něj cestovatele. Škoda, že vyprávění jsou často prokládána písněmi. Mám podezření, že musí dodržovat časové limity pro mluvené slovo. Ale i tak jsou tyto pořady pěkné.

Aplikaci tunein radio mohu vřele doporučit.

Las Vegas – podivné to místo

Při cestě ze Zionu do Kalifornie jsem se v roce 2011 zastavil v Las Vegas. Sehnal ubytování v Motelu M6 (od té doby se M6kám vyhýbám jako čert kříži) a po vysprchování vyrazil do víru velkoměsta. Auto jsem zaparkoval u hotelu Excalibur (kýč jak bič). Přešel nadchodem na Las Vegas Boulevard též známý jako „The Strip“.

A již tam se mi nelíbilo. Nebyla tam cítit lidskost, kterou cítím v každém městě či vesnici. Bylo to lidsky „prázdné“ místo. Lidé proudící jako zombie po obou stranách Stripu. Na každé křižovatce stojí několik mexičanů s kartičkami v ruce. Tyto kartičky slouží jako reklama do stripteasových klubů nebo escort agentur. Kdeby je pouze nabízeli, tak by mi to nevadilo. Kšeft je kšeft, ale oni těmi kartičkami ještě, když kolem nich procházíte, o sebe prásknou. Dá se to snést párkrát, ale pak už to vadí. Po 20 minutách strávených na Stripu jsem jednoho „práskala“ chtěl seřvat. Vekřičet mu do ksichtu toto:“Musíš s tím furt práskat. Nestačí to nabídnout civilizovaně. Myslíš, že jsi k přehlédnutí?“

Vážně mně tak znechutili podvečer, že jsem se vrátil do motelu a ráno po 4. hodině ranní vypadnul z toho podivínova.

V roce 2013 trávíme 2 noci v MGM Grand®. Synovec boxuje. Chci mu udělat radost a vzít ho do hotelu, kde jsou k vidění souboje boxerských es. Sice v tomto termínu není žádný souboj v hotelu k vidění, ale to ještě netuším, že k němu později málem dojde na Stripu…
Fota se zobrazí po kliknutí na ně ve větším rozlišení. Klikejte :-).

MGM Grand v Las Vegas
MGM Grand v Las Vegas

Po check-inu jdeme do pokoje. Jsme v asi 5. patře. Jdu k oknu a co nevidím. Horší pokoj jsme snad dostat nemohli! Před oknem je střecha a na ní jsou roury od klimatizací, které dělají značný rámus. Říkám synovcovi, že tady nebudeme. Jedeme zpět do lobby a s dosti naštvaným (dalo by se to vyjádřit přesněji jinak 🙂 ) výrazem v obličeji jdu se se zavazadly a synovcem k “desku”. Musíme chvíli čekat, než na nás dojde řada. S nespokojeným tónem v hlase vysvětluji situaci. Chlapík asi čekal dle jeho a mého výrazu ve tváři, že budu ostřejší. Dávám se s ním do řeči a říkám mu, že ho lituju. Pracovat několik hodin v takovém prostředí, kde je hudba puštěná dosti nahlas plus lidé hrající automaty taktéž na klidu nepřidají. Říká mi, kolik hodin pracuje, a že to bylo nesnesitelné první 3 měsíce, ale že si už zvyknul. Dává nám pokoj na 14. poschodí. Ujišťuje mě, že tam je klid, že teda lidé vracející se nebo odcházející mohou dělat rámus, ale jinak, že je tam klid.

Sprcha, vyžehlit košile a hurá na Strip. Večeře v Bubba Gump Shrimp Co. se synovcovi líbila. A on se asi líbil servírce, pač nám řekla, že se máme stavit dole v obchodě a že Fred (synovec) dostane tu samou číši, ze které teď cucá koktejl. Činíme jak řekla. Fred dostává číši, která je v papírové krabici do papírové tašky a jdeme na Strip.

The Strip v Las Vegas
The Strip v Las Vegas

Jdeme se podívat před Bellagio hotel na vodní show. S vodní show Křižíkovi fontány se to nedá srovnat ani náhodou! Prostě jak v tom chybí české ruce a invence, tak to taktéž podle toho vypadá. Po cestě tam vyskočí nějaký černoch před náma do vzduchu. Chytne se nějaké konstrukce nad chodníkem a začne se přitahovat. V tom téměř kopne nějakou paní jdoucí proti nám.

Při cestě zpátky do hotelu je kolem jedné hodiny po půlnoci. Na Stripu plno lidí. Procházíme kolem partičky 2 černochů a jednoho hodně vybledlého černocha. Může jim být tak 17 let. V tom se „vybledlej“ zvedne, jde vedle synovce a začne vřískat. Synovec se za chůze podívá směrem do prava na něho. V tom „vybledlej“ zvedne ruce a udělá pohyb jako že chce dát synovcovi hlavičku. Synovec mi říká: „Podrž mi prosím tu tašku. Já ho trefím“. Je mi jasné, že pokud synovcovi vyhovím, tak z „vybledlýho“ budou lítat chlupy. Dávám Fredovi ruku na záda a tlačím ho směrem do předu. V tom „vybledlej“ dělá opět ty pohyby doprovázené vřískotem (vzpomínám si přitom na pana Darwina). Nemá to cenu. Kašli na něj na debila povídám a za pokřikování „vybledlýho“ něčeho o homosexuálech jej necháváme za námi.

Po té vyprávím Fredovi příběhy o černoších, kterým čelím já v Londýně. Dovolí si vždy v partě 3 a více, a když na ně vyběhnu, tak zdrhají pryč. Před tím se vždy jeden z nich zmůže akorát plivnout. Vysvětluji mu, že vyhrál on tím, že se nenechal vyprovokovat. Že „vybledlýmu“ dal jasně najevo, že on je ten, který mu za to nestojí.

Příští večer se nám mezi ty zoufalce ani nechce. Zůstáváme na hotelu.

Ani tentokrát mě Las Vegas nepřesvědčilo, že je to pěkné místo. Není!

Aktualizace

V roce 2014 se mi poprvé v Las Vegas líbilo. Perfektní zážitek :-).

Pokud se budete pohybovat do půl míle od Stripu, tak počítejte s tím, že vás povaleči budou žádat o peníze. Více jak míli od Stripu to už bylo v pohodě.
Fota jsou pořízena roku 2011istého.

Rád cestuji po vlastní ose

Nejsem stádní typ. Mám rád společnost slušných lidí, ale pokud cestuji, tak cestuji rád sám a nebo s nejbližšími kamarády.

Zájezdy s cestovní kanceláří nebo hromadné výlety nejsou pro mne.
Vím kam chci jet. Nastuduji si kudy pojedu, kde je co pěkného a zajímavého k vidění. Nikterak neřeším, kde budu spát. V U.S.A. jsou hotely a motely všude. Ikdyž tento rok jsme museli za ubytováním z La Verkinu přes Saint George až do Cedar City. V La Verkinu byl pokoj za $124. A to mi ho Ind slevil o $10, protože jsem tam byl ubytován před dvěma lety. V Saint George bylo plno až na jeden kuřácký pokoj s jednou postelí v známém ubytovacím řetězci (kvalita) a jeden pokoj za $90 provozovaný Indy. Indickou provozovatelku této hrůzy jsem nepotěšil. Moc dobře jsem věděl, proč chci pokoj vidět před tím, než zaplatím. Ceny byly vyhnané nahoru, protože byl víkend před Memorial day. Bylo všude plno a draho.

Bylo po 6. hodině večerní. Čas usednout k večeři. Jelikož mám rád mexickou kuchyni, tak jsme zastavili u Taco Time. Objednali si. Bylo prázdno, tak jsem se dal do řeči s dámskou obsluhou. Vysvětluji situaci a ptám se, jestli jsou nějaké hotely a motely v Cedar City, že bych tam zkusil najít nocleh. Řiká, že je to malé město, ale že tam jsou. Paráda. Tam by nemuselo být plno, protože je to poměrně velká zajížďka od národního parku Zion a daleko do Moabu. V tom mi slečna říká, že tam má kamarádku a že jí zavolá a řekne jí, aby se nám zeptala v hotelech. Začínáme s chutí baštit. Po chvíli přichází a říká, že v Quality Inn je pokoj za $74 a pár drobných. To rád slyším. Děkuji jí a dávám dýško za telefon. Dojídáme a mizíme.

V Cedar City jsme po 21. hodině. Napřed zastavuji v Holiday Inn, protože tento den si zaslouží výjimečnou kvalitu. To, co bychom jinde dnes zaplatili za standard, tady dáme za kvalitu. Leč mají plno. Ještě se stavíme vedle. Plno. Jedeme tedy do Quality Inn. Tam mají plno. Jak je to možné? Říkám slečně recepční, že tam před chvíli volala jedna slečna a že jí bylo řečeno, že pokoj je. Byl rezervován? No to nebyl… Říká, že hned za rohem mají další hotel, který patří do stejného podniku, akorát, že se jmenuje jinak. Že před hodinou měli 12 volných pokojů. Prosím ji, ať tam zavolá. Nikdo to nebere. Sedáme do auta a jedeme tam. V recepci jsme 3. v řadě. Máme kliku, mladík má ještě 3 pokoje s dvouma postelema (king size) a cena je pod $70 i s daní. Zůstáváme dvě noci. Je sobotní noc a v Las Vegas máme být až v pondělí.

A teď mi řekněte, proč jet s cestovní kanceláří? Zastavím si kde chci, najím se kde chci a jak je patrno z tohoto příběhu, každá situace má nakonec řešení.

Spotřeba paliva současných amerických automobilů

Ty tam jsou doby, kdy americká auta měla pověst žíznivců. Samozřejmě, že záleží na tom, jak se s autem jede. Já jsem dodržoval maximální rychlostní limity. Pokud byla na dálnici rychlost limitována na 65 MPH (miles per hour), tak jsem jel 65. Pokud 75MPH, tak jsem jel 75. A spotřeba byla více než uspokojující.

Chevrolet Equinox
Chevrolet Equinox

Při rozjezdech je lepší trochu přišlápnout plyn. Tím se logicky zkrátí doba rozjezdu a i se sníží spotřeba paliva k rozjezdu potřebná. Při plynulém rozjezdu je spotřeba paliva 7-8 mpg (miles per galon) prvních pár desítek metrů a poté se spotřeba začne snižovat. Zatímco, když sešlápnu pedál, tak spotřeba je 5 mpg, ale rychleji se dostanu řekněme na 30 MPH a od této chvíle už používám tempomat (cruise control). Pomalu si přidávám bez toho, aniž by automatická převodovka podřadila nebo držela motor ve vyšších otáčkách. Tímto jednoduchým trikem si citelně snižím spotřebu.

Průměrná spotřeba na 50 mil.
Průměrná spotřeba na 50 mil.

Řekněme, že udržet průměrnou spotřebu nad 30 mpg s Chevy Equinox je reálné pro většinu řidičů.